Historie

Od položení základního kamene byl babický kostel místem, kde začínaly a končily životy většiny obyvatel vesnice. Před oltářem se zahajovaly všechny slavnosti a pouti. Po dlouhá staletí to byla také jediná kamenná stavba, která již z dálky vynikala nad dřevěnými domky kolem staré návsi. Rozplést jeho nejstarší historii je však velmi obtížné. O to silnější je pokušení ponořit se do hlubin, rozvířit naše poznání a odhalit, co zůstává skryto. V tomto pátrání se snažíme chytit doslova každého stébla, které nám přijde do cesty. Jednou je to starý nápis, jindy nějaká zatoulaná listina, nějaký plánek, nebo pár starých střepů v zemi. Takový je i příběh počátků našeho kostela.

První, čeho se můžeme zachytit, jsou skromné nálezy ze dvou stavení na někdejší návsi. Bedýnka střepů nasbíraná v dětství Honzou Možným na zahradách jeho dědů (za čp. 3 a čp. 28) je přesvědčivým dokladem založení vesnice na počátku 13. století. Babice nad Svitavou jsou přitom v pramenech poprvé zmíněny až v listině z roku 1365. Není to nic neobvyklého, písemností tehdy bylo opravdu pomálu. Žádné přesvědčivé zprávy o založení kostela v této době sice nemáme, ale jak naznačím v závěru, lze jeho stavbu spojovat s někdejším panským dvorcem. Ten stával poblíž kostela až do třicetileté války, kdy byl vypálen Švédy.

Za první nepřímý doklad existence kostela původně zasvěceného sv. Bartoloměji můžeme považovat někdejší zvon s nápisem LUCAS-MARCUS-MATHEUS-JOHANNES, ANNO DOMINI MILESIMO ca C C C C OCTAVO v českém přepisu Lukáš, Marek, Matouš a Jan Léta Páně 1448 (pokud je to správně přepsáno). Toto datum bylo nedávno zesnulým babickým kronikářem Josefem Pidrou považováno za vysvěcení kostela z podnětu Jindřicha Černohorského z Boskovic. Ten měl panství získat v roce 1447 a veřejně se vzdát utrakvismu. Existence farní správy je doložena až k roku 1560 zápisem v zemských deskách, které byly předchůdcem pozemkových knih. Jde o první skutečně spolehlivou zprávu o kostele. V záznamu je uvedena „ves Babice s kostelním podacím“. Ve druhé polovině 16. století již byly k Babicím přifařeny sousední obce Kanice, Řícmanice, Hamry (dnešní Adamov a Josefov). Hranice s obřanskou farností vedla Řícmanicemi. Kolem roku 1565 patrně probíhala stavba dnešní věže. Ta snad nahradila nějaký starší sanktusník, ve kterém byl zavěšen onen starý zvon. V průběhu neklidného 16. století kostel v důsledku nástupu protestantů trpěl nedostatkem kněží. Zřejmě proto byli od roku 1630 pověření jeho správou premonstrátští duchovní ze Křtin. Roku 1763 byla sice zřízena samostatná správa, ale i nadále měl zábrdovický opat nad kostelem dohled. Nejspíše z tohoto důvodu o starším kostele sv. Bartoloměje hovoří moravský církevní historik Gregor Wolny jako o kapli. Roku 1765 byla zahájena přestavba kostela, ze které se dochoval nesmírně cenný plán barokního stavitele Franze Ritze, na kterém je zachycen půdorys původní stavby s věží a rovným závěrem. Podle zpráv z farní kroniky byl tehdy přistavěn 3,5 sáhu dlouhý presbytář s hlavním oltářem. Přistavěna byla i nová sakristie, kazatelna, zbořen starý dřevěný kůr a o vzniklé místo byla rozšířena kostelní loď. Byl postaven nový zděný kůr a pod ním zřízen vchod do kostela od západu. Následujícího roku nad ním byla na starých základech postavena nízká věž. Podle zápisků měl být původní vstup do kostela z východní strany. Kostel byl tehdy také nově zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Roku 1876 byla zvýšena věž a současně s ní byl zhotoven nový krov.

Ve věži byly od přestavby kostela zavěšeny celkem tři zvony: 1) tzv. „zvon velký“ o němž nejsou bližší údaje; 2) tzv. „zvon prostřední“ z roku 1448 o váze 240 liber; 3) tzv. „zvon umíráček“ vážící 30 liber (15,5 kg) s vyobrazením křtinské matky Boží a Kristova křtu v řece Jordánu z roku 1766. Jediný ze starých zvonů, který přečkal rok 1945, byl umíráček. Z naznačených obrysů historie kostela můžeme usuzovat, že starší kostel ještě stále stojí v obvodových stěnách dnešní lodi (!). Jeho skromná velikost, krátké a rovné kněžiště, ale také vstup z jižní strany a patrně i absence klenby lodi, to jsou všechno indicie ukazující na románský sloh a založení kostela spolu se vsí. Navíc z našich zemí známe hned několik podobných a dosud stojících kostelíků. Jeho počátky můžeme spojit se založením sídla drobného zemana, který pobýval v jeho blízkosti a držel své malé panství se vsí. Na sklonku raného středověku, v období prvních dědičných králů byla ve střední Evropě tato sídla obvyklá. Zahrnovala i „vlastnické“ kostely, které byly v majetku drobné šlechty a v případě napadení sloužily i jako jejich útočiště. Tato móda byla velmi rychle vytlačena systematickým budování farní sítě ze strany církve a vznikem prvních skutečných hradů na samém konci přemyslovské éry. Vzhledem ke stáří naší vesnice, ale i rozlehlosti babického katastru a dalším přifařeným obcím, se tato úvaha jeví jako velmi pravděpodobná. Ale kdo ví, vždy se může objevit nějaký nový nález, který dosavadní teorie může změnit a poznání posunout o něco dále, nebo o nějaký krok nazpět.

Zpracoval Marek Peška